Zpět
Princip úpravy Turbo 2000
- 1 -
Již zpočátku, kdy se objevily první osmibitové počítače Atari, se také
objevovaly různé systémy, které zrychlovaly přenos dat z kazety. Zrychlovaly
však přenos jen na bázi standardního přenosu, čili nepříliš výrazně - tudy cesta
nevedla. Autor českého Turba, pan Jiří Richter, se rozhodl
inspirovat jinými počítači, s myšlenkou, že by to šlo řešit u Atari
stejně. V praxi šlo o to, obejít modulování signálu v magnetofonu a zavést
systém podobný jako na počítačích Sinclair, kde se rozlišovali jen délky
impulsů. Tím se dalo dosáhnout až desetinásobného zrychlení přenosu.
Postupně
vzniklo v dílně Jiřího Richtera v osmdesátých letech několik verzí úpravy
Turbo. Prvotní snahou bylo, aby se nemusel upravovat samotný počítač. Do
magnetofonů však bylo nutno vnutit další signálovou cestu a vyřešit elektrické
přepínání mezi standardním a zrychleným přenosem dat, neboť standard nebylo
možno opustit. Jedna z prvních verzí (publikovaná v roce 1987 v příloze
zpravodaje AK Praha) používala pro přepínání hradlo a tvarování signálu řešila
operačním zesilovačem. Celá elektronika byla umístěna na malém plošném spoji,
jež se zabudoval do magnetofonu XC-12. (Později se objevil také
magnetofon XL-12, pro něž musela být z důvodu odlišného zapojení vyvinuta
složitější verze.)
Prakticky byly vyvinuty dvě základní verze Turba.
První se ukázala natolik spolehlivá pro všechny magnetofony, že se zakrátko
velni rychle rozšířila a stala se novým standardem. Dostala název Turbo
2000. Rychlost přenosu byla nastavena na 2270 Bd.
Otázka rychlosti byla
prozatím uzavřena a pracovalo se na vývoji software. Kromě hardwarové úpravy
originálního magnetofonu totiž systém vyžadoval i používání speciálního
zaváděcího programu - tzv.Turbo zaváděče. Ten musel být v paměti počítače
před každým zavedením nového programu ve formátu Turbo 2000.
Posléze
vznikaly různé operační systémy (OS) založené na Turbu 2000, jako
např.TTDOS. Vyvíjely se ovladače pro ukládání dat (v Turbu 2000 ovladač
periferie T:) a tak se využití systému Turbo 2000 přesunulo od her i k
vážnějším oblastem.
Druhou základní verzí Turba bylo tzv.Super
Turbo, jenž při zachování kompatibility s první verzí umožnilo ještě větší
zvýšení rychlosti přenosu. Rychlost bylo možno měnit (přibližně v rozsahu 2700
až 5000 Bd, implicitně byla nastavena na 3630 Bd). Super Turbo bylo hodně
univerzální a samo se nastavovalo pro rychlost, jakou bylo třeba pracovat s daty
(v Super Turbu ovladač periferie B:). Druhé Turbo pracovalo stejně
spolehlivě jako první (s pevně nastavenou rychlostí).
Zpět Nahoru